Jonathan Welton - Poslední dny - 3 - Boží hněv - část 1.

Jonathan Welton - Poslední dny - 3 - Boží hněv - část 1.

Minulý večer jsem mluvil o spoustě věcí. Kolik z vás zde včera večer nebylo? Pár skupinek lidí. Dobře. Co byste tak potřebovali vědět, než budu dnes pokračovat?

Pokud bych to měl nějak shrnout, tak jsem prošel Starou a Novou smlouvu, a jak je Stará smlouva naprosto odlišná od Nové smlouvy. Na časové ose jsem vyznačil období od hory Sinaj až po kříž, což bylo období Staré smlouvy, a Nová smlouva byla ustanovena na kříži tím, že Ježíš byl novým beránkem a tato smlouva je ustanovena Jeho krví. Takže nyní žijeme v době Nové smlouvy. Pokud se nad tím zamyslíte, tak naše letošní soustředění zde se hodně točí kolem identity. Slyšíme Otce, jak nám říká, kdo opravdu jsme, odstraňuje lži, odhaluje pravdu. Dnes večer na tom budeme stavět, ale půjdeme trošku jiným směrem.

Když Ježíš ustanovil Novou smlouvu, tak Nová smlouva je smlouvou odpuštění. Při poslední večeři Ježíš zvedl kalich s vínem a řekl; "Toto je krev mé Nové smlouvy prolité za odpuštění hříchů mnohých." Ježíš mluví o Nové smlouvě, mluví o krvi a mluví o odpuštění hříchů. A tohle mění všechno, protože do té doby to nebylo nikdy o odpuštění, ale bylo to o tom být požehnán, nebo být proklet. Pátá Mojžíšova není o odpuštění, ale říká, že pokud budete dělat toto, budete požehnaní, pokud tohle, tak budete prokletí. Taková byla Stará smlouva.

Vím, že o některých věcech jsem zde již naposledy mluvil, takže pro některé to bude opakování. Koncept Staré smlouvy je systém, který nedával život, a Božím záměrem ani nikdy nebylo, aby nějaká Stará smlouva byla. Když Bůh vyvede Izrael z Egypta, tak se s nimi setká na hoře Sinaj a říká jim, že chce, aby byli jeho královstvím kněží a svatým národem. To je velké, protože to zahrnuje všechny - že všichni budou mít přímý přístup k Otci. Bůh se vlastně snaží ustanovit Novou smlouvu na hoře Sinaj. Chce mít s lidmi přímý vztah. Ale když pak lidé vidí všechny ty projevy, trošku se vyděsí a přijdou za Mojžíšem, ať už k nim Bůh nemluví, ať Mojžíš jde, získá pravidla, že se je budou snažit dodržovat. Odmítli Boha. A Bůh přistoupí na jejich hru, dá jim Starou smlouvu, ať si to zkusí, ale zároveň skrze Jeremiáše, Ezechiele a další proroky vyhlašuje, že učiní Novou smlouvu. Říká, že vezme jejich kamenné srdce a dá jim masité, že do nich dá svého Ducha, že napíše svoje zákony na jejich srdce, protože vnější zákon nefunguje.

Takže sice dostali Starou smlouvu, ale tato smlouva nepocházela z Božího srdce. Nebyla tím, co Bůh chtěl. A to je velmi důležité, protože spousta lidí zápasí s tím, že čtou Nový zákon a vidí tam Ježíše, ale když čtou Starý zákon, tak vidí Boha Otce. A potom se snaží dělat nějaké sozo uzdravení a dosáhnout nějakého vnitřního uzdravení nebo co, protože s Ježíšem jsou v pohodě, ale Otec se zdá být opravdu hrozný. Z toho pochází různé špatné představy o Bohu, a dokonce jsou otcové, kteří vychovávají své děti na základě Starého zákona. Problém je, že Starý zákon nám zakryl, jaký je Otec ve skutečnosti. Ne záměrně, ale kvůli Staré smlouvě, která nevzešla z Jeho srdce. Stará smlouva nepocházela ze srdce Otce, ale byla požadavkem lidí. Bůh chtěl přímý vztah s lidmi tak, že by každý z nich byl kněz, ale oni chtějí pravidla. Mojžíš jde na horu, a když tam jde poprvé, tak dostane opravdu jednoduché pravidla, celkem 10 jednoduchých pravidel. "Nezabíjejte se, necizoložte, přestaňte lhát, neokrádejte se a podobně." Prostě samozřejmé základní věci.

My možná se Starým zákonem nemáme až tak problémy, protože se zdá, že běžný moderní charizmatický protestant ignoruje všechno, co je před Matoušem 1. kapitolou. Na co by se tím přece zabývali, protože to je akorát matoucí. Takže spousta lidí v moderním hnutí prostě vynechala velký kus Bible, protože nevěděli, co s tím, a mají postoj, že se zabývají pouze Ježíšem a Duchem Svatým. Ale pokud nebudete rozumět Starému zákonu, tak budete mít pošramocený pohled na Otce. Pokud nebudeme rozumět těm 3/4 této Knihy, kde je ukázán Otec, tak to vede k pokřivenému pohledu. Toto se stalo i v rané církvi, kdy se objevilo hnutí, které Starý zákon odmítlo, a říkali, že ve Starém zákoně byl jiný Bůh, že to nebyl Otec, o kterém mluvil Ježíš. Lidé z New Age na to mají pojem "Demiurge" [stvořitel]. Říkají, že Bůh Starého zákona není ten opravdový stvořitel světa a milující Otec Ježíše. My tomu ale potřebujeme opravdu porozumět, protože si nemůžeme vymýšlet takovéto odpovědi a nazývat něco "Demiurge". Nemůžeme si věci vymýšlet, aby nám něco pasovalo, protože potom skončíte tak, že vymyslíte spoustu překroucených věcí.

Takže jakmile porozumíte tomu, že Stará smlouva je něco, co chtěli lidé, a ne něco, co by bylo z Božího srdce, tak se můžeme posunout dál. V 2. Korintským 3. a 4. kapitole, nebudeme to celé procházet, ale můžete si dělat poznámky, tam se mluví o Staré smlouvě v porovnání s Novou smlouvou. Dále je napsané, že Zákon nyní máme napsaný na masitém srdci, namísto na kamenných deskách. O Zákonu se tam mluví jako o závoji, který zahaloval Boží slávu. Stará smlouva Ježíše zakrývala/schovávala. To je zajímavé, protože vidíte, že to, jaký Bůh je, je stále skryté pod závojem, a ten závoj se odnímá, když vidíte Ježíše. V Židům je napsané, že Ježíš je dokonalým obrazem Otce. Takže když se podíváme na Ježíše, tak můžeme vidět, jaký Otec skutečně je. Ale když se podíváme na Starou smlouvu a všechny ty šílené věci, které se tam děly, tak tomu potřebujeme rozumět skrze skutečnost, že Stará smlouva nepocházela z Božího srdce, ale Bůh na čas vyhověl lidem, aby lidé mohli uvidět, že pokud nemají přímý vztah s Ním, ale mají namísto toho náboženství, tak to je zdrojem spousty problémů, takže Starou smlouvu na čas dovolí.

Vím, že toho teď procházím hodně, ale potřebujeme se někam dostat a potom zpomalíme. Takže to nebude celé v takovém tempu. V Římanům ve 4. kapitole se mluví o tom, že Zákon působí hněv. Když budete číst Bibli od začátku, tak na slovo hněv ve spojení s Bohem nenarazíte, dokud se nedostanete do Exodu 22. kapitoly. Takže mezi Genesis 1. kapitolou a Exodus 22. kapitolou na Boží hněv nikde nenarazíte. Sice se tam staly některé velké události, které vypadají hrozně, je tam potopa, Sodoma a Gomora, Babylónská věž. Ale když se zaměříte na to slovo "hněv", a přečtete si znovu Genesis 6 a slyšíte, jaké tam bylo Boží srdce, tak to nebyl hněv. Bůh byl smutný, když viděl, co se stalo s jeho lidmi a Jeho stvořením. Že všechny jejich úmysly byly zlé. Otec se dívá na stvoření a jeho srdce je zlomené. Vidí, že je jen jedna rodina, která stojí za záchranu, ale zbytek jsou lidé, kteří ničí vlastní životy a tuto zemi. Takže to není hněv. My jsme si do toho hněv domysleli, ale Boží hněv se neobjeví, dokud se neobjeví Zákon. Zákon se objeví až v Exodus 20. kapitole a slovo "hněv" se objeví až v Exodu 22. kapitole. Je to důležité, protože dnes chci mluvit o Božím hněvu. Vím, že to je trochu divné téma, ale bude to zajímavé.

Takže na začátku nikde Boží hněv nevidíme. Když Bůh přijde do zahrady poté, co Adam zhřešil, tak nepřijde s hromy a blýskáním a nechystá se lidi zničit. Bůh přijde a volá: "Kde jste?" Nevolá: "Ukažte se, přišel jsem vás oddělat, kde jste?" A dokonce si myslím, že to hypoteticky mohlo být všechno úplně jinak. Namísto házení viny na druhého, mohli vzít zodpovědnost, a říct: "Jedli jsme ovoce, víme, že jsme neměli, bylo to špatně, je nám to líto, odpustíš nám?" Možná by pak všechno mohlo být úplně jinak. Každopádně Bůh zde nepřichází s hněvem a soudem, jak by si to spousta z nás mohla představovat. Pak se lidstvo dostane až k potopě, zde opět není Boží hněv, ale Jeho zarmoucené srdce. Pak máte Sodomu a Gomoru. To je fascinující pasáž, o které teologové vedou debaty už pěkně dlouho. Je tam napsané, že Bůh přijde a jde Sodomu a Gomoru omrknout. Bůh a dva andělé jdou, aby zjistili, zda je pravda, co slyší v nebi. Slyšeli volání a modlitby lidí, které vystoupily až do nebe, takže to šli zkontrolovat, zda jsou ty hrozné věci, které slyšeli, pravdivé. Toto je Boží počáteční přístup - jdou a zkontrolují to. A ano, bylo to opravdu tak špatné a něco s tím museli udělat. Ale nebyl zde žádný Zákon a nebyl zde ani Boží hněv. Dáváte to? Právě to se vám snažím ukázat. Bez Zákona není ani hněv. Je spravedlnost, je soud, jsou různé věci, Bůh očistil zemi, udělal, co musel, ale nebyl Zákon.

Když ale přišel Zákon, tak Římanům 4. kapitola říká, že přestoupení Zákona působí hněv, že Zákon s sebou přináší hněv. Takže to nás přivádí k otázce: "Projevuje se Boží hněv i dnes?" Nic neříkejte, neztrapňujte se, jen se zamyslete. Je to velmi důležitá otázka, která zásadně ovlivňuje náš pohled na život, na budoucnost, na hříšné lidi, na hříšné vlády. "Projevuje se Boží hněv i dnes, a pokud ano, tak se projevuje - jako pod Starou smlouvou, anebo se v Nové smlouvě projevuje jinak?" Rozumíte té otázce? Nemusíte hned odpovídat, jen zda jste pochopili otázku. Takže otázka je, zda se Boží hněv projevuje a jak.

Když jsem zde byl naposledy, tak jsem mluvil o různých typech smluv, které mohou být uzavřeny. Na hoře Sinaj a později v knize Deuteronomium byla uzavřena smlouva typu, že obě strany musí dodržet svoje závazky. Pokud dodržíte vaši část, pak Bůh dodrží Jeho část. Pokud svoji část nedodržíte, tak On svou stejně dodrží, a to tak, že na vás přijde soud. Trošku drsné, ale tak to bylo. Ale nyní jsme pod Novou smlouvou, kdy to již není o tom "být požehnaný" nebo "být prokletý", není to o požehnáních a prokletích, ale pod Novou smlouvou to je tak, že Ježíš vzal všechna vaše prokletí na sebe, protože se stal za vás prokletím. Galatským 3:13 Kristus nás vykoupil z prokletí Zákona, když se stal prokletím za nás. Takže Ježíš se stal prokletím, zlomil všechna prokletí a zároveň přinesl Novou smlouvu, která je smlouvou odpuštění. Takže když nyní zhřešíte, tak nejste prokletí/pod prokletím, ale potřebujete odpuštění - takže pro vás je zde nyní odpuštění, nikoliv prokletí. Na druhé straně jste už požehnaní a už nemůžete být více požehnaní.

O tom jsme mluvili včera, že každé požehnání v duchovní sféře, v nebeských oblastech, je v Kristu a Efeským 1. kapitola říká, že to máte. Požehnal vás veškerým duchovním požehnáním v nebeských věcech v Kristu. Takže už máte mnohem více požehnání, než si vůbec uvědomujete. A teď už potřebujete jen zjevení. Proto když budete číst Efeským 1. kapitolu dál, tak je tam napsané, abyste měli ducha moudrosti a zjevení v poznání Jeho a osvícené oči vaší mysli, abyste věděli, jaká je naděje jeho povolání, jaké je bohatství slávy jeho dědictví ve svatých. Potřebujete, aby na vás přišel duch moudrosti a zjevení, abyste mohli porozumět dědictví, které je ve vás. Proč potřebujete ducha moudrosti a zjevení? Protože jste plní požehnání, o kterém ani nevíte, že ho máte. Je to, jako by vám nebe dalo platební kartu a pokaždé, když jí projedete a chcete zjistit stav účtu, tak je tam víc, než tam bylo předtím. Protože pokaždé, když tuto kartu použijete, tak dostanete nové zjevení. "Aha, já mám... A hele... a tohle a tamto..." Takto rostete. Možná někteří lidé dnes působí zmatek, protože běhají od konference ke konferenci, nechávají na sebe vkládat ruce, protože si myslí, že jim něco chybí a potřebují získat něčeho víc. Ale skutečnost je, že máte všechno, co můžete mít. A jediné, v čem vám může nějaká konference, nebo vyučování, nebo kniha pomoci, je více zjevení toho, co již máte! Takže klidně jděte po věcech, ale ne z pozice nedostatku a ne z pozice sirotka, který poběhá všechno, co se dá, ale běžte s očekáváním, že dostanete větší zjevení toho, co je ve vás. To je úplně jiný přístup.

S tímto porozuměním - když si uvědomíte, že už nemůžete být víc požehnaní, že nemůžeme být prokletí, ale může nám být jedině odpuštěno, tak to je úžasná Nová smlouva, ne? Skvělé. Takže chápete, že žijeme v Nové smlouvě, která začala před 2000 lety? Skvělé! Ale co ten hněv? Pokud nemůžete být prokletí, můžete být nadále pod hněvem?

Ještě jedna věc. Máte příběh marnotratného syna. Ve zkratce - mladší syn odejde z domu, starší zůstane. Starší syn má tvrdé srdce, v podstatě je to náboženský starší bratr, všichni ten příběh známe. Zajímavé na tom je to, že když se dostanete na konec toho příběhu, tak ten starší syn si stěžuje Otci, že mu nikdy nedal ani kůzle, aby se poveselil s přáteli. A Otec mu odpoví, že jak by mu mohl dát kůzle, když celá farma patří jemu. V podstatě to tak je, říká: "Všechno, co mám, je tvé." Ale uniklo nám, že v té kultuře se mladší syn nemůže dostat k dědictví jinak, než že by otec zemřel. Takže ten mladší syn svým jednáním říká: "Je mi jedno, zda žiješ, nebo ne, já prostě chci svoje věci a je mi úplně jedno, zda jsi naživu nebo ne." Takže otec musel rozdělit věci, protože starší syn dostával dvojnásobek. Otec si řekl: "Dobře, 2/3 připadají staršímu synu, a 1/3 mladšímu, který by si přál, abych už nežil, a chce svůj podíl." Mladší vezme svoji třetinu a promrhá ji. Starší syn vlastní celý zbytek, vlastní zbylé 2/3, už je to jeho! A nyní si stěžuje Otci, že mu nedá ani kůzle. Otec mu odpoví: "Já sem ti dal všechny kůzlata, všechno to patří tobě." A my děláme často to samé, když Bohu říkáme: "Tys mi nedal bla, bla, bla..." a Bůh vám říká: "Ale já ti už nemůžu nic dát, již jsem ti dal veškeré duchovní požehnání v nebeských věcech v Kristu do tvého prťavého tělíčka! Jen potřebuješ zjevení toho, co už máš, co je tvoje, stejně jako to potřeboval ten starší syn." Pro nás platí to samé, jako pro toho staršího syna, ale tak často lidé říkají: "Ale já potřebuji ještě tohle...", "Potřebuji víc...", "Bůh něco zadržuje..." - Ale to je lež!

Uděláme si teď časovou osu. Nakreslím zde dlouhou rovnou čáru. Na počátek umístím strom, který bude představovat zahradu Eden. Potom do 1/4 horu Sinaj a do poloviny kříž, to je rok 30 n. l.

Takže z toho, co jsem teď mluvil o smlouvách, rozumíme, že v období od zahrady Eden až do hory Sinaj, není žádný Zákon a také žádný hněv. Do tohoto období tedy zapíšeme: Není Zákon, není hněv. Rozumíte? Pokračujeme. Od hory Sinaj až po kříž máme Zákon a také hněv. Zajímavé období, zapište si to tam. Nyní pokračujeme od kříže dál. To je období, kdy Bůh odstranil vnější Zákon, odstranil chrám, učinil chrámem vás, odstranil truhlu smlouvy, učinil vás nositeli Boží přítomnosti a vzkříšeného života, many - chleba života, vy jste nyní v podstatě truhla úmluvy a jste chrámem a nositeli Ducha Svatého. Všechno, co dřív bylo externí, se nyní stalo duchovně interní a je to realita, kterou neseme/máme v sobě. Nyní jsme Božím domem my.

Takže proběhl přechod od Staré smlouvy k Nové a z dodržovaní 613 zákonů, které byly v období Staré smlouvy - tj. od hory Sinaj do kříže, jsme se dostali k tomuto: "Miluj bližního svého, jako Ježíš miloval své bližní." V Janovi 15:17 Ježíš říká, jaké přikázání máme v Nové smlouvě - že nyní máme milovat druhé, jako nás miloval On. Jan 15:17 Toto vám přikazuji: Milujte jedni druhé."

Asi si vybavíte, jak farizeové přišli k Ježíši a zkoušeli ho: "Jaké je největší přikázání?" A Ježíš jim odpověděl, že největší přikázání, ve kterém spočívají všechna ostatní přikázání, je: "Miluj svého Boha z celého srdce, celou duší, celou silou a celou myslí, a miluj bližního svého, jako sebe sama. V tom spočívá celý Zákon." - Takže Ježíš zde shrnuje Zákon. Neříká nám, že toto je zákon Nové smlouvy, ale pouze sumarizuje Zákon Staré smlouvy. Ve Staré smlouvě vám Zákon přikazuje milovat svého bližního, jako milujete sebe. To znamená, že toho druhého můžu milovat tak, jak miluji sebe. A pokud mi láska dojde, nebo třeba zrovna sebe nenávidím, nebo mám v srdci odmítnutí, mám problémy, nejistotu, strachy, obavy, tak se to odrazí na mé lásce, protože jsem schopný milovat jen tak, jak miluji sebe. Takže milovat svého bližního, jako sebe, to není Nová smlouva! To je Stará smlouva. A Ježíš to zde uvádí pouze jako shrnutí Zákona. Přikázání Nové smlouvy je: "Miluj svého bližního, jako jsem tě miloval já." Mezi tím je obrovský rozdíl. Protože Ježíš už neříká: "Miluj svého bližního jak můžeš/podle svého omezení." Ježíš nyní říká: "Milujte své bližní tak, jak vás miluji já." - "Ale Pane, ty mě miluješ bezpodmínečně! To znamená, že musím bezpodmínečně milovat svého bližního?" - Vítejte v Nové smlouvě! :‑D

Vidíte? Pod Starou smlouvou jste mohli shrnout všechna přikázání do: "Miluj svého Boha a miluj svého bližního, jako sebe." V Nové smlouvě můžete všechny přikázání shrnout: "Milujte druhé, jak vás miloval Ježíš." Ježíš mě miloval bezpodmínečně a já nyní mám milovat druhé bezpodmínečně. Pavel píše, že naplnění/cílem přikázání je láska. Píše, že pokud milujete, nebudete svého bližního okrádat, nebudete bližní zabíjet, nebudete jim lhát, nebudete s nimi cizoložit. Říká, že pokud budete chodit v lásce, tak nic z toho neuděláte. Lidé mají strach z toho, že pokud odstraníte ty Starosmluvní přikázání, tak jak budeme vědět, jaké předpisy máme dodržovat? Co třeba kdybyste milovali lidi? Když je budete milovat, tak je nebudete zabíjet, nebudete jim lhát, nebudete jim krást věci a podobně a bude to fungovat! Lidi zkouší říkat: "Ale musíme přece dodržovat ještě všechny ty další věci ze Zákona!" - Ano? A které chcete dodržovat? Budete kamenovat vzpurné děti? Chcete dodržovat Sobotu? Spálíte svůj dům, pokud bude vyhlášen jako nečistý? Lidé se nějak snaží rozdělit, co se má dodržovat a co ne, namísto aby porozuměli, že Nová smlouva přichází s novými zákony.

Posun od Staré smlouvy k Nové smlouvě je obrovský. Pro nás to už nemá být o Zákoně, už nejsme pod Zákonem, ale potřebujeme si to vyjasnit. Stará smlouva totiž se svým Zákonem přinášela hněv. Nyní zůstává otázka, zda Nová smlouva se svými novými zákony také přináší hněv. Pokud tedy "novým zákonem" je: "Miluj svého bližního, jako jsem vás miloval Já. Milujte se navzájem, jako jsem vás miloval já.", tak pokud to porušíte, přivede to na vás Boží hněv? Hmm. Díky, že nic nevykřikujete, jen chci, abychom se dnes zamysleli. Takže jsme na naší časové ose v Nové smlouvě a máme nové přikázání/zákon. Podíváme se na otázku hněvu pod Novou smlouvou podrobněji, takže prozatím zůstane místo hněvu na naší časové ose v období Nové smlouvy prázdné. Zodpovědět na tuto otázku pro nás může být problém - záleží to na tom, jaký je váš pohled na budoucnost. Zaznačme si na naši časovou osu někde do 3/4 letošní rok. Takže nyní tam máme značku rok 2013. A pro většinu lidí je někde zde v budoucnu takový strašák a jmenuje se kniha Zjevení, takže do budoucnosti si na naší časové ose zaznačíme černý mrak.

Když se teď na ten obrázek podíváte, tak takový pohled má většina věřících. A pokud máte takový pohled, potom zde vzniká nesoulad. Pokud věříte, že když pod Novou smlouvou zhřešíte, tak vám Bůh odpustí, věříte, že je vám odpuštěno, ale přitom tvrdíte, že musíte prosit o odpuštění... Řeknu vám, co si myslím, že nás Bible doopravdy učí - že Ježíš zemřel jednou za všechny hříchy. Tohle hodně lidí nechápe, protože lidé mají smýšlení, že Bůh se stále rozhoduje ohledně každého případu, a když lidé udělají něco špatného, tak jim nějak hříchy odpouští. Ale Bůh vám teď neodpouští hříchy, On vám odpustil jednou pro vždy a to aspoň před 2000 lety, ne-li dřív! Bůh se takto jednorázově rozhodl. Poslal svého Syna, ten zemřel, ustanovil Novou smlouvu a každý člověk a každý hřích byl odpuštěn předem. V Bibli je jasně napsané že Ježíš je oběť slitování za naše hříchy, a nejen za naše, ale i za celý svět. 1 Janův 2:2 A on je oběť slitování za naše hříchy, a nejen za naše, ale i za celý svět. - Tento verš asi mnoho z nás nikdy neslyšelo. Zde je úplně jasně napsané, že Ježíš nezemřel jen za vyvolené, nezemřel jen za ty, kteří Ho "přijali", ale zemřel za všechny hříchy všech lidí.

Zde se dostávají do nebezpečí někteří mladí učitelé, lidé mého věku, kteří Bibli neznají opravdu dobře, protože končí u něčeho, co se nazývá "universalismus". Universalisté říkají, že když je všem odpuštěno, tak všichni půjdou do nebe. Jenže to porušuje svobodnou vůli. Pokud nechci Boží odpuštění, tak právě toto je rouhání proti Duchu Svatému - že odmítáte Jeho odpuštění. To je jediná věc, kterou vám Bůh nemůže odpustit, protože Mu to nedovolíte. Takže rouhání proti Duchu Svatému je odmítnutí odpuštění. A proč vám to nemůže odpustit? Protože Mu to nedovolíte. Takže každému je sice odpuštěno, ale vy to musíte vírou přijmout! Já to podávám takto: "Peklo bude plné lidí, kterým Bůh odpustil, ale oni se rozhodli odpuštění nepřijmout." Takže zde vidíme, že již bylo všem odpuštěno, takže pokud Bůh už všechny hříchy odpustil, tak proč by se naštval a hněval se, když zhřešíte? Pokud to již odpustil? Pokud už je ten hřích přikrytý a zaplacený? Hmm?

Spousta lidí si pohled na budoucnost vyložila tak, že teď sice žijeme v době, kdy Bůh hříchy odpouští, a z Jeho strany udělal všechno, co mohl, ale v budoucnu se to nějak změní. Přitom 2. Korintským 5. kapitola říká, že Bůh se sebou smířil svět, nepočítaje lidem jejich hříchy, a nyní nás posílá jako velvyslance smíření, abychom světu kázali: "Smiřte se s Bohem." Takže Otec udělal všechno, co mohl udělat, aby zachránil každého, a my jsme nyní posláni jako velvyslanci, abychom vyhlašovali, že Bůh touží po smíření, aby se lidé vrátili domů a setkali se s Otcem. Tohle je teď na nás. Ale co ten hněv? Pokud jste jako většina moderních Američanů protestantů, tak jste vyrůstali s představou, že teď sice Bůh hříchy odpouští, ale občas se rád vrátí do Staré smlouvy, pěkně se naštve, a může třeba poslat hurikán na New Orleans. Že se občas vrátí pod Starou smlouvu a rozhodne se někoho proklít. A pokud někdo moc hřeší, tak se tito lidé snaží vyhrabat ve Staré smlouvě nějaké prokletí a přetáhnout ho do Nové smlouvy. A toto je pomatené myšlení, které má západní církev. Prostě netušíme, zda je dnes Bůh naštvaný, nebo šťastný, prostě nevíme, jakou má právě náladu. Odpustí nám dnes? Činili jsme pokání dostatečně dobře? Pokud jsme pokání neudělali dost dobře, odpustí nám i přes to? - Uvědomte si, že Boží odpuštění na ničem z toho nezáleží! Bůh již odpustil!

Jde o to, zda odpuštění hříchů přijímáte upřímně vírou. Není to o tom, zda jste dostatečně plakali u oltáře. O to zde nejde, otázka je, zda jste odpuštění hříchů přijali vírou! Pokud jste odpuštění hříchů přijali vírou, tak je úplně jedno, zda jste u toho plakali, nebo ne. Bůh již odpuštění vašich hříchů zařídil. Řekl vám: "Odpuštění je zde, přijďte si pro něj..." A co dnes ve skutečnosti cítíme, ten pocit zlého Boha, který se ukrývá kdesi v naší mysli, tak to je porušené svědomí. Není to naštvaný Otec, protože On nám již odpustil. Takže co se dnes děje? Když zhřešíte, tak porušíte svoje svědomí a vaše porušené svědomí vás trápí, dokud nepřijdete a nepřijmete odpuštění a krev, která vaše svědomí očišťuje od skutků, které vedou ke smrti. Židům 10:22 mluví o očistění svědomí od skutků, které vedou ke smrti.

Ve Staré smlouvě se dávala krev na slitovnici a to ukazovalo na odpuštění mezi Bohem a člověkem. Ale zároveň je tam napsané, že to nikdy neočistilo svědomí těch lidí, takže měli stále vědomí hříchu, cítili vinu. Takže i když šli, zabili beránka, prošli celým tím obřadem, kterým se smířili s Bohem, všechno bylo v pořádku, tak odešli a jejich svědomí se neustále ozývalo kvůli tomu, co udělali. Takže v Nové smlouvě Ježíš dá svoji krev na slitovnici, aby nám ukázal, že hříchy jsou odpuštěny, ale také krví pokropí naše svědomí, aby bylo očištěné od skutků, které vedou k smrti. A já věřím, že obmývání svědomí je probíhající věc - že když své svědomí porušíte, tak jdete k Bohu a řeknete: " Pane, potřebuji, abys očistil moje svědomí...", a to porušení přestane. Věřím, že zatímco odpuštění hříchů - krev na slitovnici v nebeské svatyni - bylo jednou pro vždy, tak očištění svědomí stále probíhá.

Pokud máte koncept, že teď je zde odpuštění, že jsme v období, které někteří nazývají "období milosti" - že jsme v době církve a době milosti, a protože jsme přece ve věku milosti, tak se knihou Zjevení nemusíme zabývat, protože ta je až někdy na konci a je děsivé na ni jen pomyslet. Tak podle tohoto konceptu tedy žijeme někde mezi křížem, kdy začala doba milosti, a budoucností, kdy bude vykonána kniha Zjevení. A víte, co je v knize Zjevení? Hněv. Opět se tam objevuje Boží hněv. I když je zde tohle dlouhé období milosti, tak se má nakonec opět objevit na scéně hněv. - "Hněve, odkud se zde bereš? Vůbec jsi nám nechyběl. Ale jsi zpět, co s tebou?" Vidíme, že ve Zjevení se píše o hněvu, ale hněv byl přece spojený se Zákonem? Já jsem si myslel, že máme nové přikázání, že máme Novou smlouvu, že se věci změnily, myslel jsem, že už nejsme nadále pod Zákonem, myslel jsem, že se udál přechod? Takže jak se nám sem mohl opět dostat Zákon a přinést nám s sebou opět hněv? Nezapomeňte na to, o čem jsme doteď mluvili, vrátíme se k tomu.

Chci teď trochu mluvit o tom černém mraku, který jsme si namalovali do budoucnosti - o knize Zjevení. Budu o ní mluvit v obecné rovině a nebudu se teď zabývat detaily, protože to ani není z časových důvodů možné, ale dám vám rychlý přehled různých pohledů na knihu Zjevení, které existují. Protože většina z nás se zatím setkala pouze s malými odchylkami jednoho hlavního pohledu. Ale na knihu Zjevení existují čtyři hlavní pohledy. Zvládne je někdo vyjmenovat? Vidím, že nezvládne. Je to futurizmus, historizmus, idealizmus neboli duchovní pohled, a preterizmus. Rychle se o nich zmíním.

Jak jste zde už mohli slyšet od Harolda Eberle, tak preterizmus je pohled, že většina knihy Zjevení se již stala. Tento pohled vezme ten náš mrak, který jsme si nakreslili někam do budoucnosti, a přesune ho na časové ose celkem blízko za kříž. Podle tohoto pohledu se většina událostí z toho mračna odehrála v tomto místě. Dáme si tam značku "preterizmus".

Dalším z pohledů je historizmus. Podle historizmu se většina událostí nestane v jednom bodě. Preterizmus vezme knihu Zjevení a umístí ji do jednoho bodu na časové ose, ale historizmus bere knihu Zjevení a roztáhne ji přes celou historii. Že kousek knihy Zjevení se udál zde, kousek zase dál a tak podobně, a něco umístí do budoucnosti. Podle historizmu mohl šelma být třeba Napoleon Bonaparte, nebo nějaký papež v 11. století mohl být třeba žena, která jede na šelmě, a podobně - podle toho, na co to zrovna napasujete. Takže historizmus si vybírá různé události z historie a říká, že kniha Zjevení se děje od prvního století a někdy v budoucnosti to skončí 22. kapitolou, a tento pohled roztahuje celou knihu Zjevení přes celou církevní historii. Je zajímavé, že Harold Eberle je sice historista, ale má zajímavý pohled, který vysvětluje ve své knize. Říká, že co se týká knihy Zjevení, tak je historista, a říká, že kniha Zjevení se do 13. kapitoly naplnila v roce 70 n. l., ale kapitoly 14 až 22 natáhne přes posledních 2000 let. Normálně se historistický pohled dostane velice rychle do potíží, protože jakmile někdo napíše nějakou knihu, kterou napasuje na aktuální historické události, tak je okamžitě zastaralá, protože doba jde dál, nevyjde to a ukáží se jiné události, na které to napasuje zase někdo jiný. Například - napíšete knihu, že Vladimír Putin, nebo kdokoliv, kdo se vám nelíbí, je antikrist, a jakmile ji publikujete, tak už je zastaralá. Protože samozřejmě nemáte pravdu, ale vy to tehdy ještě nevíte, dokud neuběhne pár desítek let a pak se vám budou všichni smát. Ale je problém, že když tu knihu publikujete, tak ji spousta lidí bude brát vážně. Jako: "Ale ne! Kupa znamení, že Bůh teď bude soudit Ameriku!!!" Za padesát let se tomu můžeme jen smát, ale do té doby kvůli tomu budou všichni žít ve strachu.

Takže historizmus se normálně dostane velmi rychle do potíží, ale Harold Eberle, který je brilantní, to vyřešil jinak. Normální historisté v podstatě vezmou noviny a snaží se je napasovat na knihu Zjevení. Zrovna nedávno jsem někoho slyšel říkat, že Amerika je prý v knize Zjevení. A odvodili to z toho, že čtvrtá bytost se podobala letícímu orlu. Takže orel znamená Ameriku a vymysleli k tomu další věci. A přesně tohle typicky historizmus dělá. Harold Eberle se tomu vyhnul a namísto aby za šelmu a falešného proroka označil konkrétní lidi, tak říká, že to jsou systémy. Že tento systém náboženství, který drží lidi v otroctví, že to je falešný prorok. Koncept šelmy je podle něho systém, že je to duch stojící za ovládáním národů a podobně. Takto to Harold Eberle vysvětluje a je to mnohem čistější a logičtější než většina historizmu. Harolda velice respektuji, protože historizmus prezentuje způsobem, kterému se nebudete okamžitě smát, protože jinak od historistů v každé době uslyšíte, že antikrist je zrovna ten, kdo je na politické scéně. V době Napoleona Bonaparte si všichni mysleli, že on je Antikrist. Obdobně si to lidé mysleli o Hitlerovi a mnoha dalších. Je úžasné podívat se do historie a zamyslet se, jak lidé různé lidi označovali a za co je považovali. Ale Harold se do tohoto nepouští, což mu mám za dobré, ale já vám budu prezentovat ještě trochu něco jiného. Harold Eberle tedy zastává z části preterizmus a z části historizmus.

Další hlavní pohled je idealizmus, nebo také "duchovní pohled". Idealizmus věci zduchovňuje. Říká, že drak z knihy Zjevení není osoba, že to je systém, že to je a vždycky byl obraz ďábla, takže kniha Zjevení by neměla být konkrétně vykládána, ale měla by být viděna jako kosmická bitva mezi Bohem a ďáblem. Takže idealizmus vše zduchovňuje a z knihy Zjevení udělá něco jako "Pána prstenů". Protože podle idealistů to jsou všechno jen obrazy a přirovnání. Idealizmus to vidí, že stejně jako v Narnii má všechno nějaký symbolický význam, ale nesnaží se to nějak napasovat na konkrétní události v historii, a bere to jen jako obecné principy.

Další hlavní pohled je futurizmus, ve kterém vyrostla většina z nás. Futurizmus to vidí tak, že celá kniha Zjevení se odehraje někdy v budoucnu. Futurizmus propagují všichni televizní evangelisté, na které si teď vzpomenu. Je populární u pisatelů knih, které se prodávají po miliónech, je to dominantní pohled. Futurizmus zastávají Hal Lindsey, Timothy LaHaye, Perry Stone, prakticky všichni, kdo vás napadnou, jsou futuristé. Futurizmus se dělí na spoustu kategorií. Máte kategorie "před velkým soužením", "uprostřed velkého soužení", "po velkém soužení". Pokud jste někdy slyšeli lidi diskutovat, zda zastávají kategorii "před velkým soužením", "uprostřed velkého soužení", "po velkém soužení", tak to jsou jen obměny jednoho hlavního pohledu, stále je to diskuze pouze v rámci futurizmu. Jen se lidé ve svém vlastním "táboře" hádají o detaily. Pokud by diskutovali ohledně "milénia", "post milénia" nebo "amilénia", tak v tom už je větší rozdíl, ale je to pořád v rámci futurizmu.

Lidé jsou často frustrovaní ze všech možných názorů na knihu Zjevení, ale buď znají pouze futurizmus, anebo dělají, jako by preterizmus, historizmus a idealizmus vůbec neexistovali. Ale většina křesťanů o existenci jiných pohledů vůbec netuší, protože o nich nikdy neslyšeli. Proto se vám je ani nepovedlo vyjmenovat, protože jste o nich nikdy neslyšeli. A hodně těžko můžete mít skutečnou diskuzi ohledně knihy Zjevení, pokud znáte pouze futurizmus s jeho pár obměnami. Co třeba se zamyslet nad tím, čemu lidé věřili v historii? Máme zde 2000 let církevní historie, čemu vlastně věřili? Pokud to budete studovat, tak preterizmus patřil mezi dominantní pohledy až do 19. století, kde se v druhé polovině stal dominantním pohledem futurizmus. Ale od kříže až do 19. století převládal preterizmus a historizmus. Katolická církev věřila historizmu, že kniha Zjevení se děje v průběhu času. Ale od 13. století asi do 18. století, což je asi 500 let církevní historie, se spousta lidí přiklonila k preterizmu s tím, že kniha Zjevení se neděje, že ty události tam se již staly. Že to neprobíhá v průběhu těch 2000 let, ale že se to už stalo. V historii to byli lidé jako Jan Kalvín, John Wesley, a další, kteří měli pohled, že se události z Matouše 24. kapitoly a podobně, už staly. Obdobně třeba Sv. Augustin, nebo Eusebios z Kaisareie, který je považován za otce církevní historie a zapsal prvních 300 let církevní historie, také oni věřili preterizmu.

Vysvětlím více ty koncepty "před velkým soužením", "uprostřed velkého soužení", "po velkém soužení". Myšlenka "před velkým soužením", je klasická teorie "Byl jsem ponechán" - to znamená, že jednoho dne v budoucnu zmizíme. Je to teorie o vytržení - všichni věřící zmizí ze země a jak zmizí, tak se ukáže antikrist, vládne na zemi 7 let, je to peklo na zemi, je vylita spousta hněvu a podobně, a život na zemi je po 7 let šílený. Po sedmi letech se má Ježíš vrátit s církví, na bílém koni, roucha vypraná v krvi a podobně, a bude soudný den, Armageddon.

Trochu jiná je teorie "uprostřed velkého soužení", ta říká, že zde církev bude polovinu pekla na zemi, že zde budeme 3,5 ze 7mi let velkého soužení, pak církev zmizí, a dalších 3,5 let je to ještě horší peklo. Tato teorie je založena na tom, že první soudy - což je otevírání pečetí a troubení, že to je během těch prvních 3,5 roku, ale co se týká číší hněvu, tak říkají, že Bůh by nenechal církev na zemi, aby na ni vyléval hněv. Takže církev vytáhnou uprostřed, takže církev zde sice bude na nějaké soužení, ale ne na všechno, že bude vytržená, než bude vylit hněv. Nevím, o kom bych mohl v současné době říct, že zastává pohled "uprostřed velkého soužení", je to menšinový pohled.

Teorie "po velkém soužení" říká, že zde církev - že my zde budeme celých 7 let pekla na zemi. Že nebude žádné vytržení a budeme se snažit přečkat dobu, kdy antikrist ničí planetu. Tohle je pohled, který lidi vede k různým věcem. Někteří lidé si dělají zásoby všeho možného a připravují se na apokalypsu. Ale když na ně zatlačíte, tak zjistíte, že oni vlastně věří na vytržení před soužením, takže jejich zásoby prostě nedávají smysl. Pokud věříte na vytržení před velkým soužením, tak na co si děláte zásoby? Ale tito lidé si stejně dělají zásoby a je to velmi matoucí. Přece kdybyste uvažovali logicky, tak by se měli zásobovat jen ti, kteří věří na vytržení uprostřed velkého soužení a po velkém soužení, akorát ti druzí potřebují nashromáždit víc. :‑D

Takže z těchto pohledů mají větší zastoupení ty "před" a "po". Teorie "Byl jsem ponechán", Hal Lindsey a "The Late, Great Planet Earth", to jsou všechno teorie typu "vytržení před soužením". Ten film začíná tím, že jsou všichni vytrženi a potom je o lidech, kteří se snaží přežít po vytržení.

Teorie "po soužení" může být celkem divným mixem věcí. Třeba Mike Bickel razí pohled "po soužení", takže Zjevení podává tak, že projdeme velkým soužením. V minulosti tento názor zastával také Randy Clark, nevím, jak je na tom teď. Ten pohled je takový, že to bude něco, jako když Izrael byl v Egyptě a bylo tam těch 7 ran, takže přestože bude těch 7 let pekla, tak Bůh bude svoji církev chránit. Takže nás nemusí vytrhovat, prostě se o nás postará, zatímco na zemi bude peklo. Takže pokud jste někdy slyšeli tento koncept, tak to má být jako tehdy v Egyptě.

Takže tohle byli některé z možností futurizmu, nebudu se pouštět do pre-miléniálního, amiléniálního a post-miléniálního pohledu, to je mnohem složitější a mnohem víc matoucí. Ale pokud slyšíte tyto názvy, tak tam je pouze rozdíl v tom jak vidí takzvané "tisícileté království" - těch 1000 let ve Zjevení 20. kapitole. Tři různé směry, které vznikly z jedné malé pasáže.

Takže co potřebujete nejvíc vědět, jsou tyto čtyři hlavní pohledy, a že pod futurizmem jsou ještě koncepty "před velkým soužením", "uprostřed velkého soužení", "po velkém soužení". Když se lidé ptají, jaký pohled zastáváte, tak se většinou ptají, který z těch pohledů v rámci futurizmu zastáváte. Většinou vůbec netuší, že existují 3 další hlavní pohledy, 3 další velké možnosti.

Vraťme se teď k tomu hněvu. Futuristický pohled je, že žijeme ve věku milosti a někdy v budoucnu tato milost vyprší, a když Ježíš ze Země vezme všechny křesťany, tak končí doba milosti. Zmizí ten dobrý a milý Bůh Nové smlouvy a nastane 7 let všeho možného - pekla na zemi. A co se týká církve, tak možná budeme pryč, nebo toho schytáme půlku, nebo celé. Takže obecná myšlenka zde je, že nyní sice máme milost, ale milost jednoho dne vyprší a blíží se čas, kdy milost přestane. Hmm.

Já na toto tedy nevěřím. Když jsem se na Písmo začal dívat opravdu objektivně, tak věřím, že preterizmus jde krásně ruku v ruce s porozuměním Nové smlouvě. Protože s porozuměním Nové smlouvě - zamyslete se, kdy byla odstraněna Stará smlouva? Mluvili jsme o tom minulou noc, že Stará smlouva nebyla odstraněna na kříži, ale na kříži byla ustanovena Nová smlouva. Takže na kříži nebyla Stará smlouva odstraněna, byla pouze učiněna zastaralou a blížící se k zániku. O tom mluví Židům 8:13 Když tedy mluví o nové, prohlašuje tu první smlouvu za starou; a to, co stárne a chátrá, je blízké zániku. - To znamená, že zde vedle sebe 40 let funguje Stará i Nová smlouva, tj. od kříže až do zničení Jeruzaléma. Proč do zničení Jeruzaléma? Protože zničením chrámu a chrámového systému, kněží, záznamů rodokmenů, tak zničení toho všeho je zničením systému Staré smlouvy a světa Staré smlouvy.