Dan Mohler - Slyšte pravdu
No tak. Neustále v církvi nacházím lidi, kteří chtějí bojovat ohledně hříchu a naší schopnosti zhřešit, a myslí si, že to je pokora. Tím se ale chlubíte něčím, pro co jste ani nebyli stvořeni. Jste stvořeni, abyste žili duchem. Jste stvořeni k dobrým skutkům, které Bůh předem připravil. Ne abyste se vzbudili a zabývali se tím, za jak dlouho selžete. A potom se opakovaným selháním stali otupělí a zatvrzelí tak, že pro vás pokání není možné, protože takový přece jsme, ne? A nyní si ani neumíte představit, že by se něco mohlo změnit, protože tak to přece je, ne?
Já jsem s tou lží skončil už před 23 lety. Zažívám nejlepší čas ve svém životě. Namítnete: "Nevěřím ti!" Rozumím tomu, v církvi je totiž spousta nevíry. Ale víte co? Já se znám - žiji se sebou! Vy jste mě zažili tento víkend a někteří z vás teď poprvé. Jen si dejte pozor, abyste nebyli povrchní a neřešili, zda se vám líbím, nebo ne, nebo mě posuzovali, a dělali si názory: "Co si o něm myslíš?" - "No nevím, je příliš dramatický." Dejte si pozor, abyste svému srdci dopřáli něco víc a slyšte to, co volám, namísto abyste mě soudili.
Víte, že Ježíš - a tohle mě děsí. Ježíš chodil po zemi a každý den mluvil na ulicích absolutní pravdu, čistou pravdu. Nic nebylo pravdivější, než když mluvil Ježíš, a oni si přitom byli jistí, že se rouhá, že si zaslouží smrt, a zabili Ho na kříži. Každý den poslouchali, aby zjistili, s čím nesouhlasí, ale ne aby slyšeli, co říkal. Takže neustále naslouchali způsobem, jak by ho mohli napadnout, nikoliv přijmout. Poslouchali ho, aby na něm našli něco špatného, takže vlastně nikdy nebyli schopní slyšet, co Ježíš říkal. Byli tak oklamaní, že v něm viděli takového lháře a heretika, že si podle nich zasloužil nejhorší smrt - ukřižování na kříži. Přitom Ježíš byl pravda sama. To je děsivé. Pavel říká, abyste nespoléhali na vlastní moudrost. Pokud vaše srdce není zformováno do lásky, tak nejste ani schopní vidět jasně, vidíte přes své dojmy, představy a lidské emoce, které jsou nám tak dobře známé.
Víte, co je ohromující? Že ty emoce, se kterými jsme vyrostli, nejsou vůbec emoce, pro které nás Bůh stvořil! Proč? Protože všechny pochází z myšlení na sebe. Nikdo vás nemusel učit jak být naštvaný, uměli jste to dřív, než jste uměli mluvit. Vzali vám dudlík dřív, než jste s ním skončili, a byli jste vytočení. Snažili se vás odstavit od pití z flašky a měsíc to byl problém. Zapomnělo se na vaši deku s lemurem a vy jste bez ní u babičky nebyli schopní ani usnout. Protože to bylo celé o vás. Sebestřednost nás naučila, jak žárlit, závidět, nejistotě, vědomí si sebe, zaměření na sebe a být plní starostí a strachu. Být hnáni přežitím. Byli jsme stvořeni k Božímu obrazu, aby v nás přebýval Jeho Duch a zjevovali všechno, kým Bůh je, ale skrze hřích to bylo všechno ztraceno. Ježíš se s hříchem vypořádal, ale my se stále budeme vytahovat lidskou schopností žít v hříchu, namísto abychom žili v Něm? Já už jsem skončil s žitím ve hříchu! Já budu žít v Něm!
Lidé hned vyskočí: "Co to říkáš? Ty jsi dokonalý?" Říkám, že nyní vidím jasně a nechám v sobě jednat milost. Nechám Boha určovat, jak bude vypadat můj život, protože Mu budu věřit. Protože spravedliví žijí vírou. Takže můj boj není proti lidem, dokonce ani proti ďáblu. Řeknete: "No ale bojuješ proti tělu." Ne, odtud pochází žádosti. Ale můj boj je věřit Bohu. Můj boj je bojovat dobrý boj víry. Můj boj je pokračovat věřit tomu, kým jsem se stal, když Ježíš přišel, a ničemu nedovolit, aby to změnilo. Můj problém nikdy nejsou lidé, nikdy to nejsou zkoušky, okolnosti, ani rozbouřená moře. Můj boj je držet své oči na pravdě, rozumět, proč jsem zde, proč je On ve mně, a jde se. To je můj boj. Rozumíte?
Mluvím z pozice křesťana a pastora už mnoho let a zjistil jsem, že spousta věcí určuje, kdo jsme a jak se nám daří. Uděláme z lidí, rodinných příslušníků a věcí modly, chceme různé věci. Někteří jsou křesťané pro svůj prospěch, namísto pro Jeho obraz a aby zářili. A pokud jste křesťany pro sebe, tak to je problém, protože to nikdy nedopadne dobře. A vy potřebujete, aby k vám někdo mluvil takto narovinu. "Né, neříkej to!" Jsem upřímný.
Nejste křesťané pro sebe, jste křesťané pro Jeho velké jméno. Jste křesťané pro jeho Království. A pokud nehledáte prvně Boží Království, jak si myslíte, že to budete žít? Sám Ježíš řekl, že pokud nebudete méně milovat svoji matku, otce, partnera, své děti, svoje věci a majetek, tak v žádném případě nebudete Jeho učedníky. Nikdy Ho nebudete schopní následovat celým srdcem a žít to, proč jste zde, pokud věci ze seznamu nebudou až pod Ním. Víte, kolik lidí jsou křesťany pro dobro toho seznamu věcí, o kterých Ježíš řekl, abychom je milovali méně? Takže pokud se s něčím z toho seznamu stane něco špatného, tak jsou rozbití, končí s modlitbou, jsou na Boha naštvaní. "Proč nevyslyšel moji modlitbu?" "Proč dovolil, aby se to stalo? Řekl přece, že je dobrý a není!" A tím dáváme najevo, že jsme nikdy neměli smlouvu, nikdy jsme nebyli vydaní, On byl naším Džinem v lahvi a naše přání se nesplnilo. Takže nyní máme problém a s Bohem už nejsme, protože neudělal, co jsme potřebovali. Takovým postojem dáváte najevo, že jste s Ním nikdy nebyli ve smlouvě, že jste nikdy nebyli ve společenství s Ním. Smlouva znamená, že všechno moje je tvoje a všechno tvoje je moje. A na tu první část zapomínáme. My jen chceme všechno, co má On, ale co to, že všechno naše, má být Jeho?
Tys zde řekl: "Jak by vypadal den, kdybychom byli vydaní?" Vydaní jeden den, kdy urazit se není vůbec možné. Proč? Protože jsem se nevzbudil, abyste mě milovali, ale vzbudil jsem se, abych já miloval vás. Vzbudil jsem se, abych byl takový, jako je On. Co kdybyste si dnes vzali k srdci tento jeden motiv. Co kdybyste si odsud odnesli jedinou věc. I když chvály a všechno ostatní bylo skvělé, co kdybyste odešli s touto věcí: že když se ráno vzbudíte, tak vám nikdo nebude nic dlužen, protože jste položili svůj život pro Něho a budete chodit v Lásce, protože On je Pán. Ano? To mi přijde jako křesťanství. To vypadá jako křesťanství.
První Timoteovi 1:5 Cílem/smyslem přikázání je láska. Ne dary. Díky Bohu za proroctví, a chci, abyste všichni prorokovali, ale o prorokování nejde, jde o lásku, protože proroctví má plynout skrze lásku. Bible říká, že můžete znát všechna tajemství, mít víru na přemístění jakékoliv hory, a pokud nemáte lásku, tak jste to minuli a nemáte nic. Proč? Protože vás to bude nadýmat, vaše identita bude v obdarování a budete na tom jen tak dobře, jak půjde váš dar. A budete mít období nahoře a dole, nahoře a dole... Ale pokud chodíte v lásce, tak to je jízda. Říkám vám, že to je jízda! Protože najednou začnete vidět hodnotu každého člověka. Najednou si uvědomíte, že krev byla prolita za každého, Že je čas být narozen a pokud je někdo zde, je zde protože to Bůh řekl a dal mu život. Rozumíte? Nikdo není omyl, nikdo zde není nedopatřením. Najednou vám přestanou vadit vnější věci. Lidé vám už nepůjdou na nervy, protože máte nové nervy. Lidé se vám už nedostanou pod kůži, protože máte novou kůži, nové oči, protože žijete z nové perspektivy. A první dojmy a to, co upřednostňujete, se spláchlo spolu s tím starým člověkem. Víte, doba, kdy jsem mohl být zraněný, už dávno skončila. Vůbec netuším, jak by člověk mohl být zraněný ve službě. Možná leda kdybych budoval své království. Anebo potřeboval vaše uznání. Ale pokud jsem v Něm, potom mi nic nechybí. Pokud se vzbudím, abych Ho následoval, tak jsme spolu a je to jízda. Opravdu se snažím zůstat klidný, kvůli lidem, co jsou tu poprvé. Nemám v úmyslu někoho vyděsit, ale začínám se cítit trochu šťastný. Ne, ne... Budu se hlídat.
Co když Ježíš zemřel kvůli tomuto? Co když zemřel, aby něco vykoupil, ne jenom, aby něco odpustil? Co když zemřel, aby něco obnovil, ne jenom, aby něco odpustil? Co když zemřel, aby učinil věci nové? Vsadím se, že ano. Pokud ne, tak by vám neřekl, abyste zapřeli sebe, vzali svůj kříž a následovali Ho. Neřekl by vám, abyste nemilovali svůj život až k smrti. Neřekl by vám, abyste prvně hledali Boží Království. No tak, není to o tom modlit se modlitbu, abychom šli do nebe! A nikdy to ani nebylo o tom "dostat se do nebe"! My jsme z toho udělali sebestřednou věc. Udělali jsme evangelium o našem prospěchu, namísto aby nás proměnilo. Takže si přineseme starou perspektivu, motivy a postoje, do toho, co nazýváme "nový život". Nalejeme nové víno do starých měchů a nefunguje to.
Potřebujete tomuto Evangeliu dovolit, aby vás naučilo svléct starého člověka a obléct nového. Zemřít sobě a žít pro Něho. Hledat prvně Boží Království a nemilovat svůj život a to až k smrti. To by vyřešilo strach, úzkosti a obavy, že? Bůh má úžasný plán! My jsme zde na zemi žili extrémně psychologicky, ale Bůh nás chce vrátit k životu podle Ducha, k životu podle pravdy. Protože pravda vás osvobodí. Rozumíte? Poslouchejte. Pointa je, že jsme byli celý život trénováni lží. Moudrost tohoto světa nás vychovávala od narození. Cesta, která se člověku zdá být správná, byla naším učitelem a vychovatelem. A život každého člověka pramenil ze sebestřednosti. Každý sám pro sebe, od nepaměti, mladí i staří, co jste zde, kam až vaše paměť sahá, tak jste si byli velmi vědomí sebe, potřebovali jste pozornost, ocenění, lásku, aby si vás vážili, laskavé slovo, přijetí, stabilitu a hodně z nás tyto věci nemělo. Takže od malého věku jsme se stali tím, čím jsme procházeli a jak jsme na to reagovali, a to se stalo naší identitou - tím, kdo jsme. Už v malém věku se z lidí stanou introverti a zlomení, nebo zatvrzelí a bitkaři. Proč? Protože každý je sám pro sebe. Od narození je každý v režimu přežití. Každý člověk myslí pro sebe, aniž by se snažil, neúmyslně, protože to je součástí pádu člověka.
Bůh stvořil Adama někým, skrze hřích to bylo zničeno, a my jsme se narodili do této zkaženosti, a proto se musíme znovu narodit. My jsme ze znovuzrození udělali výhodnou modlitbu, která nám zajistí nebe, namísto proměněného života. Držíme si stejný způsob myšlení a nárokujeme si věčnost. Držíme si stejný způsob myšlení a přitom říkáme, že On je Pán. Držíme si stejný způsob myšlení a přitom mluvíme o věčném životě. Ale celé to je o proměněném životě! Věčný život začíná v den, kdy se znovuzrodíte. Protože dotehdy jste byli vevnitř mrtví.